Pavel Chrastina: PŘÍPAD HRADEC - SLOVO NA VYSVĚTLENOU

Přepis textu ze Zpravodaje OSA č.17, květen 1996 (naskenovaný originál je zde).

PŘÍPAD HRADEC - SLOVO NA VYSVĚTLENOU        Členové a zastupovaní se jistě všimli, že OSA je v poslední době vystavována častým útokům v médiích, počínaje Českou televizí a konče například Lidovými novinami. Cílem této akce je destabilizovat, zpochybnit činnost jejího aparátu a navodit atmosféru nedůvěry členstva k jeho reprezentaci, k výboru OSA a jeho dozorčí radě. Scénář je přesně načasován do období, které předchází pravidelnému valnému shromáždění členstva a konferenci zastupovaných.        Plně si uvědomujeme záludnost této poměrně chytře vymyšlené kampaně. Na druhé straně víme, kdo za kampaní stojí a víme, čeho by tito lidé dosáhli. Nový zákon o hromadné ochraně autorských práv platný od začátku tohoto roku odreguloval dosavadní monopol ochrany autorských práv a teoreticky umožnil komukoli v tomto státě požádat Ministerstvo kultury o tuto licenci. Jaká příležitost nejen pro distributory pirátských nahrávek, ale i pro další jedince v šedém a tudíž nepříliš jasném okraji tohoto, jak oni to vidí, lukrativního obchodu. Nebylo by lépe, kdyby tu nepříjemnou organizaci sdružující vlastníky autorské duševní práce mohli řídit oni sami? Jenže co udělat s tím nepohodlným sdružením, které tady už sedmdesát let je, aby dosáhli svého? Ani nebylo třeba odejet na exkurzi do Palerma, tohle přece vymyslí česká podvodnická hlavička přímo od psacího stolku. Organizovaný zločin přestává být zločinem, máme-li svého ctnostného zástupce ve vládě či parlamentu, který schvaluje zákony tak, aby nám vyhovovaly. Vzpomínáte si na onu vzácně otevřenou knihu či film o těchto věcech nazvaný "Kmotr"? Tohle není náhodná paralela. Tak se to ve světě, kam jsme se konečně dostali i my, jednoduše dělá. Krok číslo jedna. Potlačit vliv těch, kterým autorská práva skutečně patří. Zlikvidovat jejich sdružení. Jak? Jednoduše. Zpochybnit existenci celé organizace. Neinformovanému lidu se to bude neobyčejně líbit. Zařídíme si pořad v televizi a k tomu článek v deníku, který každý čte.        Není náhoda, že jistá, nám zatím neznámá skupina lidí navštívila jak německou GEMA, tak i rakouskou AKM s žádostí o finanční podporu a pomoc při založení jejich vlastní nové české autorské ochranné organizace. Obě naše sesterské společnosti, tj. GEMA i AKM, takovou spolupráci striktně odmítly a daly to OSA na vědomí.        Imperativem existence ochranné autorské organizace je hájit zákonná práva autorů. Proto se čeští majitelé autorských práv k hudebnímu provozování sdružili pod názvem OSA už v roce 1919. Smyslem činnosti tohoto sdružení bylo a je na smluvním základě vybírat poplatky za užití výsledků duševní činnosti autorů a spravedlivě jim je odevzdávat. Tuto činnost nelze zajistit jak v celostátním, tak i v mezinárodním měřítku jinak, než pomocí poměrně rozsáhlého aparátu. Provoz tohoto aparátu něco stojí a autoři si ho platí prostřednictvím tzv. režijní srážky ze svých výnosů. I přes tento poplatek se celý systém autorům vyplácí, protože sami by si nedokázali zajistit a vyinkasovat mnohé ze svých honorářů, na prvním místě poplatky z veřejných provozování v diskotékách a na tanečních zábavách. Také platby za užití hudby v rozhlasových a televizních stanicích se uzavíráním hromadných smluv prostřednictvím OSA zjednodušují. Důležité je zajistit, aby každý tvůrce dostal, co mu z objektivního hlediska náleží. Zde vzniká určitý problém. Stoprocentní sledování všech rozhlasových stanic by pohltilo většinu autorských honorářů a celý systém by skrze tuto nerentabilitu ztratil svůj smysl. Jediná rozumná cesta, praktikovaná mimo jiné i všemi sesterskými zahraničními ochrannými organizacemi, je sledovat stanici pomocí statistického vzorku. V praxi to znamená sledovat stanici jen jistý počet dní v měsíci, výsledky extrapolovat na širší časové období a celý proces ve stanovených intervalech postupně opakovat. Je nasnadě, že v malém množství případů se může stát, že jednotlivé faktické užití propadne tímto statistickým vzorkem. Toto je riziko, které podstupují členové a zastupovaní autoři dobrovolně. Odměnou jim je nezanedbatelný výnos, který by byl v případě stoprocentního sledování pohlcen náklady tohoto sledování. Jiná situace je v televizi. Tam je OSA závislý na jednotlivých hlášeních o užití, která podle hromadných smluv dodávají televizní stanice. Aparátu pak nezbývá, než těmto hlášením věřit. Přesto se ukázalo, že i televizní užití hudby má své problémové oblasti. Jsou to tzv. hudební znělky a předěly, které se mohou opakovat více než tisíckrát do roka, a také hudba, která se podkládá pod celonoční výběr z teletextu na ČT l. Je morálně opravedlnitelné, aby toto užití bylo ohodnoceno stejně, jako například hudba v přímém přenosu vážné nebo populární hudby, který je vysílán v nejsledovanějším večerním čase? Cit pro spravedlnost jednoznačně říká, že nikoli. A toto je případ autora, který už několikrát žaloval svou vlastní organizaci pro údajné nedostatečné chránění jeho zájmů, pana Hradce, který se stal navíc šedou eminencí za málo kvalifikovanými výpady několika žurnalistů proti OSA.        Nikdo není dokonalý. Když se OSA v polistopadové éře zbavila komunistických parazitů a transformovala se konečně zpět do demokraticky konstituovaného sdružení autorů, bylo potřeba rychle změnit doslova vše. Statut sdružení a především vyúčtovací řád. V návalu práce přirozenou cestou uniklo tehdejšímu výboru, a konsekventně i členstvu, několik malých drobností. Například, že se začne vysílat výběr z teletextu a bude ozvučen několika málo monopolisty, kteří budou nárokovat každý několik hodin své televizní hudby denně odvysílané v době, kdy 99,9 % národu spí. Druhý výbor, který převzal řízení OSA v roce 1993, byl moudřejší. Prostudoval podrobně vyúčtovací pravidla sesterských evropských ochranných organizací, zejména sousední a navýsost spořádané německé GEMA. Tam se tento typ užití hudby proplácí se snižovacím koeficientem 1 : 100, slovy jednou setinou toho, co je odměnou za užití hudby v denním či večerním vysílání. Pan Hradec a samozřejmě i další autoři však dostali zaplaceno za podobný produkt v prvních polistopadových letech 1 : 1. Aparát i výbor se toho nemohl nevšimnout. Pozdě, ale přece, došlo k novelizaci vyúčtovacího řádu. Výbor doporučil a členstvo na valném shromáždění členů rozhodlo o snižovacím koeficientu, ale pouze 1 : 10. Byli jsme příliš slušní a brzy se ukázalo, že to byla chyba. Němci měli pravdu a dnes jsme to konečně pochopili. Pan Hradec je stále přesvědčen, že mu za loňský rok, kdy ještě mohl být teletextovým monopolistou, náleží desetkrát víc. Pro vaši představu se jedná přibližně o čtvrtinu všech honorářů proplacených ročně Českou televizí našim autorům.        Co dodat na závěr? Výbor OSA hájí zájmy svých členů a zastupovaných a myslí to smrtelně vážně. OSA dnes reprezentují kvalitní zástupci všech hudebních žánrů a nakladatelů. Výbor nevidí důvod, proč by měl svůj přístup k jednomu nekolegiálnímu členovi měnit v neprospěch množství ostatních autorů. Protože pan Hradec přestoupil pravidla závazná pro členy OSA, s nimiž mj. souhlasil i svým vlastním podpisem na smlouvě o zastupování, výbor jeho členství pozastavil a navrhne příštímu valnému shromáždění jeho vyloučení z našich řad.        Je otázka, kdo ponese zodpovědnost za novou a masivní vlnu neplatičů, zejména některých veřejných provozovatelů, kterým celá kampaň pana Hradce v jejich nevelkém respektu k liteře autorského zákona nesmírně nahrála. Odhadujeme, že jeho akce připraví naše autory v tomto roce jen na úseku veřejného provozování pravděpodobně o miliony korun. Zaplatí to svým kolegům pan Hradec? Anebo ti, kteří ho ke svým nepříliš čistým cílům využili?        Pavel Chrastina