JUDr. Pavel P I L E C K Ý 

advokát se sídlem

Rokycanova 27, 130 00 Praha 3, tel.: 02 / 27 61 59

Naše značka: 1259 A

 

Městskému soudu v Praze

 ________________

kolková známka v hodnotě Kč 4.000,-

 

Žalobce: Jiří Hradec, r.č. 47 12 30 / 010,

bytem Praha 3, Přemyslovská 37

 

zastoupen: JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem

se sídlem Praha 3, Rokycanova 27

plná moc ze dne

 

Žalovaný: Pavel Chrastina,

bytem Podskalská 14, 128 00 Praha 2

 

návrh na zahájení řízení o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy

 

příloha: plná moc

           dále dle textu

dvojmo:

I.

Žalobce je hudební skladatel, aranžér, interpret a výrobce zvukových záznamů. V oblasti hudby působí od šedesátých let. Jako kytarista byl členem mnoha hudebních seskupení, jako Extempore, Kardinálové, Kroky, Kučerovci, orchestr divadla Semafor. Na dalších hudebních projektech se podílel jako studiový hudebník. Počátkem osmdesátých let si vybudoval vlastní nahrávací studio v kterém natočil mj. snímky oficiální kulturou přehlíženým kolegům, např. skupinám Garáž, Laura a její tygři, Visací zámek atd. či režimu nepohodlným umělcům jako Jiří Dědeček, Jimi Čert. Nahrával desky pro Supraphon i Panton a své zkušenosti pravidelně publikoval v měsíčníku Melodie. Vytvořil hudbu pro film, videopořady, kulturní, sportovní, zpravodajské i soutěžní televizní a rozhlasové pořady. Na deskách vyšly jeho písně nazpívané např. Petrou Černockou, Lucií Bílou, či Daliborem Jandou. Monopolní ochranné autorské organizaci OSA podal více než 350 ohlášek svých hudebních děl. Po mnohaletém neřešení svých reklamací na neproplácená užití svých děl u ochranné autorské organizace OSA se rozhodl uplatňovat svá práva soudní cestou. (viz. causy vedené u zdejšího soudu pod spisovými značkami 34C 93/94, 37C 107/95, 32C 26/96)

Žalovaný je člen výboru OSA, člen legislativní komise OSA a předseda redakční rady OSA. Je bývalým členem hudební skupiny Olympic. Na tiskové konferenci OSA dne 2. února 1996 se sám presentoval jako dokumentarista a dlouholetý pracovník televize.

Důkazy: výslechem účastníků

další důkazy vyhrazeny

 

II.

Dne 29. ledna 1996 byl Českou televizí na jejím prvém programu v pořadu "Nadoraz" pod titulkem "OSA (NE)JASNÁ ZPRÁVA" vysílán příspěvek dotýkající se některých aspektů autorskoprávní problematiky. V tomto pořadu vystoupil redaktor (autor příspěvku) České televize, žalobce, hlavní představitelé OSA Petr Janda a JUDr. Josef Slanina a další osoby.

V návaznosti na odvysílání tohoto televizního pořadu svolal Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním na den 2. února 1996 tiskovou konferenci do sídla Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním v Praze 6, Československé armády 20.

Na této tiskové konferenci vystoupili před pozvané zástupce sdělovacích prostředků představitelé Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním, mimo jiné i žalovaný.

Přesto, že ze strany představitelů Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním byla avizována snaha vést polemiku s televizním pořadem " Nadoraz " i ohledně existence OSA, byla většina této tiskové konference naplněna výpady představitelů OSA proti žalobci.

Z obsahu výpadů proti žalobci vyplynulo, že tento je členem blíže neurčené skupiny lidí mimo jiné hledající skuliny ve vyúčtovacím řádu. Tuto blíže nespecifikovanou, úzkou možná organizovanou skupinu - přesně určen byl pouze žalobce, potom žalovaný sám charakterizoval jako skupinu autorů, kteří " okrádají svý vlastní kolegy ".

Tuto informaci novináři převzali a byla šířena veřejnými sdělovacími prostředky. Pro příklad a stručnost žalobce předkládá kopie článků ze dne 3. února 1996 z deníku Práce, Svobodné Slovo a Blesk.

důkazy: kopie předmětných článků

 

III.

Dne 12.2.1996 požádal žalobce výbor OSA, jehož je žalovaný členem, aby se mimo jiné omluvil i za výroky svého člena pana Pavla Chrastiny, které vůči žalobci zazněly na tiskové konferenci dne 2.2.1996. Přesto dne 20.2.1996 pokračoval výbor OSA v šíření vědomých nepravd v dopisu zaslaným zastupovaným nositelům autorských práv.

Dne 18.4.1996 žalobce adresoval dopisy 47 členům orgánů a komisí OSA s žádostí, aby z titulu svého postavení na OSA přiměli představitele OSA, tedy i žalovaného k odpovědi na další mezi tím výboru OSA zaslané dopisy, např. dopis žalobce výboru OSA ze dne 4.3.1996.

Počátkem května žalobce obdržel dopis žalovaného ze dne 30.4.1996, kterým žalovaný potvrdil příjem dopisů a sdělil, že v nich není nic, o čem by už nebyl dostatečně informován. V tomto písemném podání není ani náznak omluvy.

Na své dopisy žalobce nedostal k dnešnímu dni požadované odpovědi.

 

Důkazy: kopie předmětných dopisů

 

IV.

V květnu 1996 žalobce obdržel informaci, že v periodiku nazvaném Zpravodaj OSA a to v č. 17 je publikován příspěvek žalovaného "Případ Hradec - slovo na vysvětlenou".

O několik dní později byl Zpravodaj OSA č. 17 doručen i žalobci, stejně jako byl rozeslán v květnu 1996 tisícům dalších subjektů.

Toto "periodikum" (zatím bylo rozšířeno nejméně 18 vydání Zpravodaje OSA) nemá náležitosti dané zákonem č.81/1966 Sb. o periodických publikacích ve znění pozdějších novel, to je všechny povinné údaje podle §9 zák. č. 81/1966 Sb. Rovněž postrádá údaj o registraci periodika.

Zpravodaj OSA žalobce proto považuje ve smyslu zákona za tiskovinu sloužící výlučně pro služební nebo provozní účely jiné organizace. Tato tiskovina je rozesílána v několikatisícovém nákladu členům OSA, zastupovaným OSA a partnerům OSA v zahraničí. Jde o množinu osob, které jsou často ve veřejnosti známy, které se více či méně znají osobně, či mají jeden o druhém určité povědomé znalosti. Spojovacím článkem je většinou dlouhodobé působení v hudební oblasti.

Útok žalovaného vůči osobnostním právům žalobce podniknutý tímto článkem považuje žalobce za konglomerát lživých tvrzení a hodnotících úsudků s amorálním podtextem v tak zkloubené podobě, že žalobce musí přímo v žalobě uvést předmětný článek v celém rozsahu:

 

PŘÍPAD HRADEC - SLOVO NA VYSVĚTLENOU

Členové a zastupovaní se jistě všimli, že OSA je v poslední době vystavována častým útokům v médiích, počínaje Českou televizí a konče například Lidovými novinami. Cílem této akce je destabilizovat, zpochybnit činnost jejího aparátu a navodit atmosféru nedůvěry členstva k jeho reprezentaci, k výboru OSA a jeho dozorčí radě. Scénář je přesně načasován do období, které předchází pravidelnému valnému shromáždění členstva a konferenci zastupovaných.

Plně si uvědomujeme záludnost této poměrně chytře vymyšlené kampaně. Na druhé straně víme, kdo za kampaní stojí a víme, čeho by tito lidé dosáhli. Nový zákon o hromadné ochraně autorských práv platný od začátku tohoto roku odreguloval dosavadní monopol ochrany autorských práv a teoreticky umožnil komukoli v tomto státě požádat Ministerstvo kultury o tuto licenci. Jaká příležitost nejen pro distributory pirátských nahrávek, ale i pro další jedince v šedém a tudíž nepříliš jasném okraji tohoto, jak oni to vidí, lukrativního obchodu. Nebylo by lépe, kdyby tu nepříjemnou organizaci sdružující vlastníky autorské duševní práce mohli řídit oni sami? Jenže co udělat s tím nepohodlným sdružením, které tady už sedmdesát let je, aby dosáhli svého? Ani nebylo třeba odejet na exkurzi do Palerma, tohle přece vymyslí česká podvodnická hlavička přímo od psacího stolku. Organizovaný zločin přestává být zločinem, máme-li svého ctnostného zástupce ve vládě či parlamentu, který schvaluje zákony tak, aby nám vyhovovaly. Vzpomínáte si na onu vzácně otevřenou knihu či film o těchto věcech nazvaný "Kmotr"? Tohle není náhodná paralela. Tak se to ve světě, kam jsme se konečně dostali i my, jednoduše dělá. Krok číslo jedna. Potlačit vliv těch, kterým autorská práva skutečně patří. Zlikvidovat jejich sdružení. Jak? Jednoduše. Zpochybnit existenci celé organizace. Neinformovanému lidu se to bude neobyčejně líbit. Zařídíme si pořad v televizi a k tomu článek v deníku, který každý čte.

Není náhoda, že jistá, nám zatím neznámá skupina lidí navštívila jak německou GEMA, tak i rakouskou AKM s žádostí o finanční podporu a pomoc při založení jejich vlastní nové české autorské ochranné organizace. Obě naše sesterské společnosti, tj. GEMA i AKM, takovou spolupráci striktně odmítly a daly to OSA na vědomí.

Imperativem existence ochranné autorské organizace je hájit zákonná práva autorů. Proto se čeští majitelé autorských práv k hudebnímu provozování sdružili pod názvem OSA už v roce 1919. Smyslem činnosti tohoto sdružení bylo a je na smluvním základě vybírat poplatky za užití výsledků duševní činnosti autorů a spravedlivě jim je odevzdávat. Tuto činnost nelze zajistit jak v celostátním, tak i v mezinárodním měřítku jinak, než pomocí poměrně rozsáhlého aparátu. Provoz tohoto aparátu něco stojí a autoři si ho platí prostřednictvím tzv. režijní srážky ze svých výnosů. I přes tento poplatek se celý systém autorům vyplácí, protože sami by si nedokázali zajistit a vyinkasovat mnohé ze svých honorářů, na prvním místě poplatky z veřejných provozování v diskotékách a na tanečních zábavách. Také platby za užití hudby v rozhlasových a televizních stanicích se uzavíráním hromadných smluv prostřednictvím OSA zjednodušují. Důležité je zajistit, aby každý tvůrce dostal, co mu z objektivního hlediska náleží. Zde vzniká určitý problém. Stoprocentní sledování všech rozhlasových stanic by pohltilo většinu autorských honorářů a celý systém by skrze tuto nerentabilitu ztratil svůj smysl. Jediná rozumná cesta, praktikovaná mimo jiné i všemi sesterskými zahraničními ochrannými organizacemi, je sledovat stanici pomocí statistického vzorku. V praxi to znamená sledovat stanici jen jistý počet dní v měsíci, výsledky extrapolovat na širší časové období a celý proces ve stanovených intervalech postupně opakovat. Je nasnadě, že v malém množství případů se může stát, že jednotlivé faktické užití propadne tímto statistickým vzorkem. Toto je riziko, které podstupují členové a zastupovaní autoři dobrovolně. Odměnou jim je nezanedbatelný výnos, který by byl v případě stoprocentního sledování pohlcen náklady tohoto sledování. Jiná situace je v televizi. Tam je OSA závislý na jednotlivých hlášeních o užití, která podle hromadných smluv dodávají televizní stanice. Aparátu pak nezbývá, než těmto hlášením věřit. Přesto se ukázalo, že i televizní užití hudby má své problémové oblasti. Jsou to tzv. hudební znělky a předěly, které se mohou opakovat více než tisíckrát do roka, a také hudba, která se podkládá pod celonoční výběr z teletextu na ČT l. Je morálně opravedlnitelné, aby toto užití bylo ohodnoceno stejně, jako například hudba v přímém přenosu vážné nebo populární hudby, který je vysílán v nejsledovanějším večerním čase? Cit pro spravedlnost jednoznačně říká, že nikoli. A toto je případ autora, který už několikrát žaloval svou vlastní organizaci pro údajné nedostatečné chránění jeho zájmů, pana Hradce, který se stal navíc šedou eminencí za málo kvalifikovanými výpady několika žurnalistů proti OSA.

Nikdo není dokonalý. Když se OSA v polistopadové éře zbavila komunistických parazitů a transformovala se konečně zpět do demokraticky konstituovaného sdružení autorů, bylo potřeba rychle změnit doslova vše. Statut sdružení a především vyúčtovací řád. V návalu práce přirozenou cestou uniklo tehdejšímu výboru, a konsekventně i členstvu, několik malých drobností. Například, že se začne vysílat výběr z teletextu a bude ozvučen několika málo monopolisty, kteří budou nárokovat každý několik hodin své televizní hudby denně odvysílané v době, kdy 99,9 % národu spí. Druhý výbor, který převzal řízení OSA v roce 1993, byl moudřejší. Prostudoval podrobně vyúčtovací pravidla sesterských evropských ochranných organizací, zejména sousední a navýsost spořádané německé GEMA. Tam se tento typ užití hudby proplácí se snižovacím koeficientem 1 : 100, slovy jednou setinou toho, co je odměnou za užití hudby v denním či večerním vysílání. Pan Hradec a samozřejmě i další autoři však dostali zaplaceno za podobný produkt v prvních polistopadových letech 1 : 1. Aparát i výbor se toho nemohl nevšimnout. Pozdě, ale přece, došlo k novelizaci vyúčtovacího řádu. Výbor doporučil a členstvo na valném shromáždění členů rozhodlo o snižovacím koeficientu, ale pouze 1 : 10. Byli jsme příliš slušní a brzy se ukázalo, že to byla chyba. Němci měli pravdu a dnes jsme to konečně pochopili. Pan Hradec je stále přesvědčen, že mu za loňský rok, kdy ještě mohl být teletextovým monopolistou, náleží desetkrát víc. Pro vaši představu se jedná přibližně o čtvrtinu všech honorářů proplacených ročně Českou televizí našim autorům.

 Co dodat na závěr? Výbor OSA hájí zájmy svých členů a zastu­povaných a myslí to smrtelně vážně. OSA dnes reprezentují kvalitní zástupci všech hudebních žánrů a nakladatelů. Výbor nevidí důvod, proč by měl svůj přístup k jednomu nekolegiálnímu členovi měnit v neprospěch množství ostatních autorů. Protože pan Hradec přes­toupil pravidla závazná pro členy OSA, s nimiž mj. souhlasil i svým vlastním podpisem na smlouvě o zastupování, výbor jeho členství pozastavil a navrhne příštímu valnému shromáždění jeho vyloučení z našich řad.

 Je otázka, kdo ponese zodpovědnost za novou a masivní vlnu neplatičů, zejména některých veřejných provozovatelů, kterým celá kampaň pana Hradce v jejich nevelkém respektu k liteře autorského zákona nesmírně nahrála. Odhadujeme, že jeho akce připraví naše autory v tomto roce jen na úseku veřejného provozování pravděpodobně o miliony korun. Zaplatí to svým kolegům pan Hradec? Anebo ti, kteří ho ke svým nepříliš čistým cílům využili?

Pavel Chrastina

Důkazy: Zpravodaj OSA č. 17

 

V.

V obecné poloze je právo na čest a jméno chráněno v rámci všeobecného osobnostního práva upraveného v § 11 a násl. OZ. Jednání žalovaného dané jeho písemným projevem popsaným v čl. IV. žaloby ve spojení s ústním jednáním žalovaného na tiskové konferenci Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním dne 2. února 1996, tak jak je uvedeno v čl. II žaloby považuje žalobce za jednání objektivně způsobilé přivodit mu újmu na jeho osobnostních právech, snížit, či zničit jeho čest a důstojnost, ohrozit jeho dobré jméno.

Za předmět práva na čest ve smyslu občanského práva nepovažuje žalobce čest jako abstraktní kategorii, nýbrž vážnost již požíval a požívá ve svém okolí, ve společnosti kde žije a kde je jeho jméno známo.

Žalobce již uvedl, že tvrzení vznesená vůči němu žalovaným uvedená v bodě IV. této žaloby ve spojení s útokem žalovaného uvedeným v bodě II. žaloby považuje za konglomerát lživých tvrzení a hodnotících úsudků s amorálním podtextem za jednání objektivně způsobilé přivodit mu újmu na jeho osobnostních právech, snížit, či zničit jeho čest a důstojnost a ohrozit jeho dobré jméno. Byť v obecné poloze pro difamační povahu určitého tvrzení se nevyžaduje, aby bylo všeobecně v určité společnosti chápáno jako difamující, stačí, když difamující tvrzení může mít účinky jen u určité skupiny lidí, zejména té, která tvoří okolní svět poškozeného.

Žalobce ví, že se může úspěšně domáhat svého práva na osobnostněprávní ochranu proti jednání žalovaného v obecné poloze jen proti takovému zásahu do cti a jména, který je neoprávněný.

Vzhledem k obsahu práva na čest, nepřichází se zřetelem k povaze předmětu těchto práv v úvahu, aby někdo mohl mít - byť i odvozené - právo na čest jiného. Ze strany žalovaného zde není žádná skutečnost vylučující neoprávněnost zásahu.

Právním prostředkem soudní ochrany práva na čest jako jednoho z osobnostních práv je žaloba, aby bylo postižené osobě přiznáno přiměřené zadostiučinění.

Jako formu morálního zadostiučinění považuje žalobce omluvu žalovaného.

Protože opakované difamující útoky žalovaného vůči žalobci byly tak intenzivní a závažné, jeví se žalobci morální zadostiučinění jako nepostačující. Je totiž nutno zdůraznit, že útok žalovaného na čest žalobce byl učiněn vždy veřejnými způsoby zásahu. Je jisté, že z konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do mých osobnostních práv došlo i s přihlížením k zájmům žalobce (vedení soudních žalob o úhradu autorských honorářů), lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě, rozsahu a trvání útoku žalovaného vedoucího minimálně ke snížení jeho vážnosti a důstojnosti pociťoval jako závažnou každý, nacházející se na místě a v postavení žalobce. Žalobce požaduje o i zadostiučinění v penězích, neboť samotná omluva nemůže zmírnit vzniklou újmu a je na místě využít satisfakční funkci peněz.

K samotné výši žalobcem požadovaného zadostiučinění v penězích je nutno dále uvést, že požadavek je dán jednak tím, že soud je vázán ustanovením §153 odst. 2 o.s.ř. ("ne eat iudex ultra petita partium“) a dále poznatkem, že měna České republiky ztrácí na své kupní síle, a žalobce nechce, aby v den právní moci požadovaného soudního rozhodnutí měla přiznaná nemajetková újma jen symbolický charakter.

Důkazy: výslechem svědků

 

Žalobce navrhuje, aby Městský soud v Praze po provedeném řízení vydal tento r o z s u d e k :

I.

Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobci a všem členům a zastupovaným Ochranného svazu autorského jakož i zahraničním partnerům Ochranného svazu autorského na vlastní náklady dopis tohoto znění:

 

Vážený čtenáři,

ve Zpravodaji OSA číslo 17 v rubrice VZKAZY - UPOZORNĚNÍ - OD­POVĚDNA byl publikován mnou podepsaný text uvozený nadpisem PŘÍPAD HRADEC - SLOVO NA VYSVĚTLENOU.

Tvrzení v mém výše uvedeném písemném projevu o hudebním autoru panu Jiřím Hradcovi jsou difamující a nepravdivá.

Hluboce lituji, že jsem poškodil čest a dobré jméno hudebního skladatele pana Jiřího Hradce.

Omlouvám se hudebnímu skladateli, panu Jiřímu Hradcovi za příkoří, kterého jsem se vůči němu svým útokem dopustil a prosím jej touto cestou, aby přijal moji upřímnou omluvu.

Datum (shodné s datem právní moci rozsudku) a podpis žalovaného.

 

II.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši Kč 5.000.000,- a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

 

III.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

 

V Praze dne 27. prosince 1996

Jiří Hradec