Při
hraní s kapelou Extempore (1973-1975)
jsem uplatnil zvukové efekty, které jsem zabudoval přímo do kytary, která
se tím stala proslulou. Nejraději hraji rovnými snímači do elektronkové
aparatury, jenže právě při vystoupeních s Extempore pamětníci čekají na
nevšední zvuky mé kytary, tříoktávový dělič tónů, apod., byť jsme tento
"sound" nepoužívali tak často, jak se traduje (
nahrávka Extempore LIVE 1974).
Kytara Höfner ve stylu Fender Jazzmaster. Koupil jsem ji z druhé ruky kolem roku 1972. Přestože na ní hraji celou tu dobu, je velmi zachovalá, lak na krku je stále jako nový, ani pražce jsem neměnil - má poklona německé firmě. Hned po koupi jsem trochu předělal elektronickou část: Snímače - Fender Stratocaster, zlatý Gibson Humbucking a DiMarzio Super Humbucker (tenký černý snímač jsem přidal až v r. 1990 a je pro MIDI převodník, který používám ve studiu). Snímače jsem dal pro menší náchylnost k vazbě do panelu z tuhé gumy, cívky jdou vzájemně propojovat i přefázovat. Elektronika - tříoktávový dělič tónů s možností kombinací oktáv, intervalů, přímíchání čistého tónu; Booster s citlivostí zkreslení; Compressor; Fase s laditelnou frekvencí, hloubkou a rychlostí s možností zastavení a použití obvodu jako aktivní korekce; plynule laditelný tónový generátor; aktivní hlasitost - černá páčka pod pravou rukou nad kobylkou umožňuje tón po brnknutí zesílit; pasivní korekce; atd. Obvody jdou vzájemně kombinovat a pro jejich napájení mám v kytaře malé akumulátory, dobíjené externím trafem.
Některé
zvuky a zapojení jsem si zcela vysnil (např. 3-oktávový dělič tehdy neexistoval)
a za jejich realizaci vděčím Vladimíru Jirkovi (slavný bazar Myslíkova ul.),
který dokázal mé fantazírování převést na tišťák. 
Dne 17.2.2002 - vystoupení se starou partou Extempore v klubu Vagón na Národní třídě v Praze, zkusili jsme zahrát skladby stejně jako před 28-lety. Hraji na stále stejnou kytaru Höfner s množstvím do ní zabudovaných efektů, které dosud fungují. Z kytary jde signál přímo do aparatury dole, výkon 8 Watt sinus, elektronky 2x EL 84, 3x ECC 83, spíchnuto z tenké překližky a hliníku původně jen na doma, kolem r. 1980. Mé schéma a zvuk je mezi Vox, Fender a Marshall. Reproduktor Celestion G12 snímám starým mikrofonem, který neumí řezavé výšky ani hučíci basy a pedálem hlasitosti pod pravou nohou ho pouštím do zpěvové aparatury. Žádné kytarové "krabičky" na zemi nemám a nikdy jsem kromě kvákadla neměl.
Bigbít
časopis Melodie - Domácí studio